RNDr. Petr Fořt,CSc.
moderní výživa v praxi
pro těhotné, kojící ženy a děti
Elektronické vydání: Michael Muselík, 2002, ABC výživy - http://abcvyzivy.cz
MODERNÍ VÝŽIVA V PRAXI pro těhotné, kojící ženy a děti © RNDr. Petr Fořt,CSc. 2001 © vydal Michael Muselík, 2002
Slovo autora
Vážení čtenáři (spíše asi čtenářky) právě čtete první řádky publikace, která vyšla knižně v nakl. Metramedia. Tento nakladatel je naprosto neseriózní, dluží mi honorář a stejně tak dluží platby tiskárnám, takže publikace se dostává do prodejen zcela sporadicky. Mám radost, že se mi podařilo zpřístupnit ji alespoň tímto způsobem.
Publikace vznikla již v roce 2000. Od té doby se jistě něco málo změnilo, protože vědecké bádání pokračuje - naneštěstí v praxi je to doslova „o něčem jiném". My lidé jsme zvláštní tvorové, kteří zcela podceňují jakékoliv riziko a tak se staráme, až když už je problém na světě.
Nemyslím si, že by bylo nutné dělat si přemrštěné starosti a umírat strachem, co by se mohlo stát kdyby.. .ale na druhé straně je pravdou, že mnohdy je opravdu pozdě začít shánět informace o tom, jak se stravovat a jak živit dítě až když jste porodily.
Když tak po sobě čtu následující text, přemýšlím o tom, co bych rád přeformuloval, co doplnil, co bych případně i upravil obsahově. Ale to je normální vývoj. Podle ohlasů čtenářek je to knížka užitečná a poučná. Doufám, že to zkonstatujete také vy.
RNDr.Petr Fořt,CSc, autor, září 2002
Poděkování
Moje poděkování patří všem, kteří mne morálně podporují v mých aktivitách, čímž v podstatě velmi přispěli ke vzniku této knihy. Jsou to především čtenářky mých publikací a článků a případné klientky (nechci a netroufám si nazvat je pacientkami protože nejsem lékař a proto neléčím, ale pomáhám lidem vyrovnat se se zdravotními problémy). Dostávám od nich spoustu krásných, ale mnohdy také smutných až tragických dopisů. Čtu jejich životní příběhy, pokouším se pomoci jim při řešení jejich problémů. Nikdy jsem žádné z nich neodmítl pomoc bylo-li to v mých silách. Taková práce je hodně vyčerpávající a protože se její objem stupňuje, začíná být nezvládnutelná. Ale to je jiný problém. Faktem je, že ony mi dávají sílu pokračovat právě svou morální podporou. Za to člověk musí poděkovat.
Mimořádný dík však musím vyjádřit dvěma kolegyním, v tomto případě lékařkám-pediatričkám. Na prvním místě je to paní doktorka Smetanová, která byla nejenom recensentkou, ale současně i autorkou samostatné kapitoly věnované výživě tělesné postižených dětí. Paní doktorka Gricová byla další recensentkou, přičemž můj mimořádný dík ji patří právem - je lékařkou nesmírně odpovědnou, přemýšlivou a především jednou z mála lékařů, kteří si uvědomují, že současná medicína sama trpí závažnými onemocněními.
Obě recensentky mají hlavní zásluhu na tom, že jsem formuloval text tak, jak máte možnost si ho nyní přečíst. To znamená z pohledu současné medicíny možná nekompromisně, kdežto z pohledu zastánců vysoce specifických alternativních výživových a životních stylů příliš smířlivě.
Svoje poděkování však chci vyjádřit i dvěma maminkám - paní Jáje Zoubkové a paní Romaně Černíkové. Ony jsou každá jiná, ale přitom obě jsou zcela mimořádné nesmírně odpovědným přístupem k výživě svých dětí. Nejsou přitom makrobiotičkami ani nevyznávají nějaký jiný specifický výživový styl. Nemají to zapotřebí, protože o výživě přemýšlejí komplexně. Pochopily nutnost individualizace. Konečně, to uvidíte samy, až se dostanete při četbě k textu, jehož autorkami jsou tyto dvě zmíněné mladé dámy.
Musím také poděkovat své nejmladší dcerce, která aniž by si to uvědomovala je hnacím motorem mého snažení - díky ní zřetelně vidím obtížnost výchovy dítěte k racionální výživě, uvědomuji si nedokonalost klasické medicíny, trápím se hledáním řešení v situacích, které prožíváte také vy - čtenářky. A někdy dokonce i vy - případní čtenáři - otcové.
Nakonec chci předem poděkovat všem čtenářkám už jen za to, že si moje knihy přečtou a zamyslí se nad nimi. To proto, že mnohdy je velmi obtížné změnit pohled na život a přístup k výživě.
Obsah:________________________________________________________
Úvod                                                                                                             6
Kapitola 1. Co nás čeká ve výživě po roce 2000                                         19
Kapitola 2. Výživa v těhotenství                                                                   29
Kapitola 3. Výživa kojící ženy                                                                       57
Kapitola 4. Praktické problémy výživy                                                          65
Kapitola 5. Výživa dítěte                                                                               91
Kapitola 6. Víte co jíte?                                                                                 130
Kapitola 7. Zajímavosti ze světa výživy a potravin                                       162
Kapitola 8. Alternativní stravování                                                                167
Kapitola 9. Stravování malých sportovců                                                     175
Kapitola 10. DIETY pro potravinové alergiky                                                184
Kapitola 11. Výživa tělesně postiženého dítěte                                            191
Příloha 1.                                                                                                      197
Základní seznam aditiv - „éček"                                                                   197
Přísady oficiálně vhodné i pro děti:                                                              198
Příloha 2.                                                                                                      200
VAŘÍME pro děti - recepty                                                                           200
RECEPTY                                                                                                    203
ÚVOD Milé čtenářky
Udělaly jste první krok k rozšíření znalostí, které pomohou nejen vám osobně, ale také vašemu dítěti k dokonalému zdraví. Pro některé z vás je to dokonce „druhý krok" pokud udělaly ten první čtením mé první knížky, věnované dětské výživě „Moderní výživa pro děti". Ta vyšla už před dvěma roky, dokonce ve druhém, upraveném vydání, a to v nakladatelství Metramedia Praha. Tato knížka na ni volně navazuje. S ohledem na to, že se věnuje problémům výživy žen, které miminko teprve čekají, nebo se již dočkaly a nyní svého potomka kojí, měla by vlastně být dílem prvním. Nazval jsem ji „(Teorie a) Praxe moderní výživy pro těhotné a kojící ženy a pro děti", protože žádná teorie nemá význam, není-li použitelná v praxi. Byla to také příležitost některé důležité informace, uvedené v prvním dílu zopakovat, přesněji formulovat, nebo dokonce rozšířit.
V textu se opět setkáte s odbornými výrazy, někdy dokonce s relativně složitými úvahami, věnovanými čtenářům z řad odborné veřejnosti, především „terénním" pediatrům. Nepodařilo se mi totiž zcela oddělit odborné záležitosti od problémů ryze praktických. Vlastně jsem to ani nechtěl, protože rady, které nemají odborný podklad, mohou být považovány jen za nepodložené spekulace.
Odborná, k mému překvapení příznivá recenze prvního dílu vyšla opožděně poté, co se již prodalo 15 tisíc výtisků. Kompletní recense z pera lékaře - pediatra, člena odborné Společnosti pro dětskou výživu a gastroenterologii je dostupná na stránkách vydavatelství Portál www.portal.cz/md. Překvapivé bylo především konstatování recensenta, že navzdory tomu, že v textu je řada odborných výrazů a analýz, je prý kniha cituji: „někdy málo vědecká, byť jinak velmi přínosná". To mne inspirovalo k zařazení odborného textu v ještě větším rozsahu také do této publikace. Ono to ani jinak nešlo, protože při formulaci některých doporučení jsem se opíral výhradně o odborné, nebo přesněji řečeno vědecké publikace (viz seznam literatury). Nejedná se však o vysokoškolskou učebnici, naopak, mým záměrem bylo připravit text přístupný především mladým čtenářkám - maminkám budoucím i aktuálním. Věřte mi, že by nebyl problém „schovat se" za citace desítek odborných studií a vědecké literatury a tak si „krýt záda" před kritikou odborné veřejnosti. Neudělal jsem to, protože by to věci nijak neprospělo.
Jistě si spolu se mnou řeknete, že žádný autor se nikdy nemůže zavděčit všem čtenářům. Na druhé straně recensent Moderní výživy pro děti byl objektivní, když dokonce přiznal, že odborná společnost pediatrů má ve výživě dětí zásadní dluh. Ostatně, kdo jiný by měl „řídit" výživu dítěte než právě pediatr? Na druhé straně recensent „trvá na svém" když připomíná nutnost dodržování oficiálních stanovisek. Bohužel, řada z nich je už dávno překonána. Mezi nimi za nejkontroverznější považuji zdůrazňování nutnosti příjmu značně nadsazených množství bílkovin. Připadá mi, jako by pediatři měli strach, že u nás dojde k situaci jejich kritického nedostatku tak, jak je to známo pouze v rozvojových zemích. Recensent také zkonstatoval, že jsem kapitolu, věnovanou výživě kojence, pojal „konfrontačně". Má pravdu, udělal jsem to úmyslně, protože mi vadí rozpory v doporučeních jednotlivých odborníků a výrobců dětské výživy, stejně jako nepříliš správná doporučení, kterých se maminkám dostává v dětských poradnách a ordinacích dětských lékařů. Nemohu však kritizovat, aniž bych přitom nepostupoval vědecky tak, jak se sluší a patří, čili jak to akceptují lékaři. Porovnal jsem proto oficiální odborná doporučení, platná pro výživu kojenců, s pokyny několika odborných autorů a připojil doporučení výrobců
dětské a kojenecké výživy. Právě při této práci jsem nalezl řadu velmi významných rozporů. To byl a je hlavní důvod, proč se v této publikaci opět vracím k výživě kojence, byť trochu jiným způsobem.
S ohledem na to, že až dosud nedošlo k dohodě mezi odbornou a v problematice orientovanou laickou veřejností, ponechal jsem kapitolu o výživě kojence bez závěrů. Nejsem pediatr a tak se necítím být odpovědný za tuto oblast a i proto se nechci pouštět „do křížku" s celou odbornou společností. Mohu však svobodně publikovat svůj názor, a to jsem také udělal.
Recensent si neodpustil popis přístupu odborné společnosti k „lakto-vegetariánské výživě" batolat a dětí předškolního věku, spočívající v konstatování, že (cituji): „děti v tomto věku (od odstavu až do ukončeného třetího roku) nemohou dostávat žádnou formu alternativní výživy (za kterou se považuje také lakto-vegetariánství), protože je v řadě ohledů nedostatečná". Následuje zdůraznění dostatečného příjmu bílkovin, především živočišného původu, s odůvodněním, že se nejmenší děti velmi rychle tělesně a duševně vyvíjejí. Děti, živené „alternativně", tedy především lakto-vegetariánsky a makrobioticky, jsou podle mínění pediatrů ohroženy opožděním vývoje mozku a snížením přirozené imunity. Taková tvrzení jsou přinejmenším diskutabilní, protože nejnovější poznatky, prezentované formou odborných a vědeckých studií, uváděných na kongresech vrcholné úrovně, potvrzují ve většině aspektů opak. Některé soukromé mateřské školy dokonce dosahují s takovouto formou výživy výborných výsledků - nemocnost dětí je hluboko pod „českou normou" a jejich duševní i fyzický vývoj není opožděný v žádném ohledu. Přesto se ve většině případů jejich organizátoři setkávají s potížemi ze strany kontrolních státních orgánů (mimochodem, rodiče takový režim stravování předem odsouhlasí) nebo dokonce se zákazem. Svědčí to o tom, že „stát", to znamená jeho oficiální reprezentant - lékařská společnost, neustále lidem vnucuje „jediný správný názor", aniž by ho mohl sám opravdu vědecky obhájit. Prostě, je to přístup stylem „nehodláme o tom s nikým diskutovat a nic dokazovat, protože MY prostě víme, že batolata, ba dokonce již i kojenci, „musí" jíst maso i když ho odmítají. Protože jinak -budou nemocní.
Co ie to dětská výživa?
Někteří lidé si představí konkrétní problémy, spojené s výživou dítěte, připomenou si dobu svého mládí nebo období výchovy vlastních dětí. Maminky zavzpomínají na to, jak jejich děti občas nechtěly jíst, jak musely stát fronty na banány, aby alespoň občas „dětem dopřály". Starší lidé vzpomenou na „pohádku mládí", jiní naopak na traumatizující zážitky, jakými pro ně bylo (ovšem zcela správné) polykání rybího tuku, nebo „povinné dojídání". Další si připomenou školní jídelnu, plnou spěchu a strkanic v dlouhé frontě na jídlo, a maminky, které relativně nedávno odvedly děti do první třídy zase náročné vymýšlení „domácích jídelníčků" a celou řadu mnohdy téměř nepřekonatelných problémů, vyplývajících z neznalosti záludností a hlavně velkého významu správné přípravy dětské stravy. A to ještě nemluvím o komplikacích, které přináší případné soužití s prarodiči dítěte, kteří často, a bohužel v drtivé většině případů, nevhodně zasahují do výchovy, hlavně do jídelníčku.
Když jsem psal tyto věty uvědomil jsem si, že se babičky, které si možná tuto knížku budou číst, jsouce k tomu motivovány svými dcerami či snachami, budou cítit dotčené. Možná poradím mladým čtenářkám, aby jim tuto pasáž „taktně zamlčely", byť je mi jasné, že právě situace, kdy prarodiče „kazí dítě pamlsky či opěvováním výhod tradiční české kuchyně" jsou jedny z nejkonfliktnějších. Nechci babičky a
dědečky urazit, pouze jim naznačit, že doba se mění, znalosti jsou mnohem širší,
možnosti jejich realizace rozsáhlejší.....už teď je mi jasné, jak si právě prarodiče
budou libovat, až si přečtou v kapitole o jednotlivých typech potravin, jak je vlastně čokoláda nevinným pamlskem a řeknou si - tak vida - ten Fořt, konečně se „chytil za nos" a přiznal, že mlsání dětem neškodí. Takže my svoje vnoučata vlastně rozmazlujeme zcela „zdravě". Víte, ono je to hodně složité, formulovat doporučení tak, aby byla jednoznačná. Jen tak mimochodem - stačilo, když jsem se jednou nepříliš pochvalně zmínil o mléce, byť ve zcela jiných souvislostech, a od té doby ode mne žádný „mlékař ani kůrku nevezme". Inu, svět není spravedlivý. Především tehdy, jde-li hlavně o byznys. Zdraví až na dalším místě.
Na druhé straně mne těší, že v podstatě všichni respektují fakt, že strava dítěte je svým způsobem specifická - alespoň v porovnání se stravou dospělého. Tím víc překvapuje, že v praktickém životě na to málokdo bere zřetel. Obecně řečeno je výživa dítěte pro většinu zainteresovaných okrajový problém.
Problémy jsou na světě od toho, aby se řešily. Zkusme je řešit společně. Nyní jde o to, že skoro žádné řešení nemá jen jednu možnost, naopak, nabízí se jich celá řada a to i přes cílenou snahu odborníků systém dětské výživy unifikovat. Nenamlouvejme si, že se to podaří, přitom nechci vyvolat dojem, že já jsem tady od toho, abych tento úkol vyřešil. To nedokážu, v každém případě však vzniklé názorové střety budou přínosem. Opět tedy „vplouvám do rozbouřených vod", dělám to však záměrně, protože chci vyplnit mezeru ve znalostech jak „uživatelů", to znamená rodičů, ale také těch, kdo realizují školní stravování, a v neposlední řadě i pediatrů.
Přestože to není hlavním cílem, stejně nakonec skončím u formulace jakýchsi všeobecně přijatelných, tedy „konsensuálních" doporučení. Nyní opustím vzletné řečnické obraty a obecné myšlenky a budu pokračovat naprosto věcně.
PRAVIDLO 1
Ve výživě dítěte nelze prohlásit žádné, byť krátké období vývoje, za důležitější
než jiné
Každé pravidlo má výjimky, v tomto případě jsou dokonce dvě. První je období od porodu do přibližně 4-6 měsíců věku, což je doba, pro kterou je důrazně doporučováno živit kojence výhradně kojením. Druhou je období odstavu a přechodu na větší objem nemléčných příkrmů. Pediatři považují za důležité celé období od porodu až do ukončeného třetího roku, aniž by rozlišovali, jejich důvod spočívá v tom, že koncem třetího roku končí nejdůležitější fáze vývoje mozku. V tomto ohledu mají pravdu. Z mého pohledu je však rozmezí prvních šesti měsíců po porodu důležité především s ohledem na imunitu a na prevenci vzniku potravinových alergií. Pochopitelně pro maminku (nebo obecně vzato pro rodiče, o dítěti ani nemluvě) je důležité kterékoliv období.
Řešení skladby výživy v průběhu celého dětství je tak jako tak pro rodiče náročným úkolem, vždyť zahrnuje rozpětí téměř 15ti let, možná dokonce, s ohledem na ukončení psychosomatického vývoje, až 18 let. Vždyť dětství je typické například střídáním různě dlouhých úseků náhlých změn chuťových preferencí, stejně jako „žravosti" a dočasného nechutenství, urychleného růstu i jeho stagnace, a to ještě nemluvím o podobných „kotrmelcích" ve vývoji psychiky a osobnosti.
Podstatné na tom všem je, že dítě nežije izolovaně. Jeho vývoj je značně ovlivňován rodinou a později školním kolektivem, stejně jako prostředím mimo rodinu
a školu. Kontakt jedince s kolektivem a se životem mimo domov přináší další problémy a konflikty a rodičům mnoho překvapení, která nejsou zdrojem pobavení.
Poučme se u sousedů?
Mnohé autorky příruček pro maminky (většinou vycházejících v západní Evropě a především v USA, dokonce v nepřehledném množství a často pochybné úrovně) využívají pouze své osobní zkušenosti, zpracované formou zápisu vlastních poznatků a jídelníčků, z nichž mnohé ani náhodou nerespektují jakákoliv oficiální doporučení. Takové publikace věnují největší pozornost pouze doporučení „co a jak uvařit", aby jen výjimečně řešily principiální problémy výživy. Možná by byly přínosem, pokud by rukopis zkontrolovali odborní i praktičtí dětští lékaři a v USA také specialisté na výživu. Uvědomuji si, že nelze zůstat pouze teoretikem, proto jsem vstoupil do kontaktu s maminkami. Nakonec, jako muž přece nemohu radit jak kojit, že?
Druhým typem publikací jsou ty, které píší odborníci na výživu aniž by se obtěžovali s praktickými radami. Aby taková publikace byla použitelná v praxi, je doplněna recepty a jídelníčky, které většinou formulují manželky autorů, nebo nějaká nadšená kuchařka. Výsledkem bývá zřejmý rozpor mezi teoretickými doporučeními a praktickým jídelníčkem. Jedná-li se o překlad publikace, většinou pochází z USA. Je to škoda papíru, protože kromě již uvedených nesrovnalostí je používán odlišný sortiment potravin a recepty jsou formulovány na základě odlišných chuťových preferencí autorky receptur- nikoliv potřeb dítěte.
Všimněte si, že žádná taková publikace není kolektivním dílem! Pokud ji napíše lékař, je typické, že praktickou část „stvoří" nějaká žena, mnohdy dokonce autorova vlastní. Autor většinou neumí vařit a nemá dobré znalosti o složení a jakosti potravin, takže nemůže zkontrolovat, zda jeho doporučení jsou v recepturách pokrmů správně interpretovány. Pokud by tomu tak mělo být, vydání by se nikdy nepodařilo zrealizovat, protože co odborník, to „jiný názor". Nedospělo by se ke „konsensu", přičemž organizace skupiny autorů by realizaci publikace protáhla do nemožnosti. A to ještě nemluvím o tom, že je dost pravděpodobné, že jak praktičtí lékaři, tak odborníci by neriskovali vzájemnou konfrontaci.
Maminkám tedy nezbývá než poučit se z literatury, kterou jsou zmíněné příručky, nebo si přečíst „na výchovu dítě" zaměřené, většinou zahraničními odborníky napsané, avšak zcela všeobecné publikace, v nichž je výživa naneštěstí „jaksi až na druhém místě". Jedinou u nás dosud dostupnou, specificky zaměřenou publikací je „Výživa kojenců" od Ingeborg Hanreich (Grada Praha 2000). Originál je ovšem z roku 1994, což je datum dejme tomu relativně „čerstvé". Systematicky výživě dítěte věnovanou publikací je kniha amerického specialisty na výživu dr. Mindella, která u nás vyšla roku 1998 (Votobia Olomouc). Originál je už z roku 1992 a jmenuje se „Potraviny - zázračné léky alias Bible dětské výživy". Tím, že dále v textu zkritizuji právě kolegu Mindella, udělám práci za pediatry. Autor umí hodně, ale do dětské výživy se prostě „netrefil".
Tak je výživa dítěte do značné míry ponechána „svému osudu", což znamená, že je odkázána na rozhodnutí rodičů (přesněji - skoro bez výjimky matky). Možná by se nic nedělo do chvíle, kdy se -většinou náhodou - zjistí „vážné pochybení rodičů" a to ještě jen tehdy, dostane-li se dítě z nějakých důvodů do nemocnice. Občas se totiž stane, že se rodiče náhodně zmíní o tom, že dítě je krmeno „alternativně" (když dítě odmítá nemocniční stravu a dostává tu, kterou mu přinášejí pečliví rodiče). To logicky inspiruje lékaře k úvaze o tom, zda skutečnou příčinou není právě alternativní způsob
výživy. Stává se to výjimečně, pokud k tomu však dojde, roztáčí se kolotoč pro rodiče značných nepříjemností, které mohou dokonce mít i soudní dohru!
Pravdou je, že specifický (pro oficiální medicínu „alternativní") způsob výživy, nemusí a většinou nakonec ani není, prokazatelnou příčinou onemocnění. V žádném případě to však není ani lakto-vegetariánství (pokud se nejedná o její nevhodnou interpretaci). Troufám si tvrdit, že ve většině případů by lékaři rodičům křivdili, pokud by je obvinili-li z „ublížení na zdraví". Nedokázali by totiž přinést jednoznačné, dostatečně průkazné podklady pro svoje tvrzení. Nikdo, tedy ani moderní věda, totiž není schopen takové důkazy přinést! Vyžadovalo by to mnohaleté studie stavu tisíců dětí, sledovaných až do pozdní dospělosti.
V této souvislosti mi ovšem mnohem víc vadí, že:
nikoho z lékařů ani nenapadne zeptat se na to, zda dítě není živeno hranolky, kofeinovými limonádami, sušenkami, párky v rohlíku a jinými módními potravinami a pokrmy
Zvláštní, především když připomenu, že kolegové pediatři před jejich (častou) konzumací opravdu varují. Moje osobní přesvědčení je, že právě tato „módní" strava je daleko častější příčinou zdravotních problémů než (většinou stejně skoro nikdy ortodoxně nedodržovaný) alternativní výživový stylem. Na tomto místě se nebudu pouštět do zbytečné kritiky některých nejznámějších alternativních výživových stylů, byť některé z nich mi připadají zcela reálné pokud ne přímo pro zdraví mnohem přínosnější, než současný obvyklý výživový styl, který vlastně není žádným „stylem", nýbrž paskvilem.
Tím, že neodsuzuji alternativní medicínu ani alternativní výživu, přestože k nim jsem stejně kritický jako k medicíně západního typu, stávám se pro oba tábory „nečitelným" - nejhorší totiž je nebýt „ani černý, ani bílý". Ještě příliš „čerstvé" je heslo „kdo nejde s námi, jde proti nám".
To, co mi vadí na současné medicíně v jejím vztahu k výživě je fakt, že výživa ji téměř nezajímá. Tvrdím to přesto, že už jsem „narazil", když jsem něco podobného ventiloval v médiích. Dostal jsem se do nepřímého konfliktu s lékaři a dietními sestrami, kteří moji kritiku vzali zbytečně osobně. Kdo z nás však dokáže být osobně nezaujatý, dotkne-li se kritika jeho práce, kterou má tendenci považovat ne-li za bezchybnou, tak přinejmenším za záslužnou. Za svým názorem stojím třeba už jen proto, že nedostatek zájmu současné pediatrie o dětskou výživu je realitou, kterou mi potvrdil jak recensent prvního dílu, tak i hlavní odborník v oboru pediatrie.
Několik „rolí" v souvislosti s výživou
Nezastupitelná role matky
Kdo jiný než matka se v prvních letech života dítěte musí starat o to, aby bylo dobře, to znamená co do skladby živin správně a co do energetického obsahu přiměřeně, živeno. To slovo přiměřeně mne irituje. Umíte si představit, co znamená? Vždyť je to pro každého něco zcela jiného. Přiměřeně se velmi často automaticky zaměňuje za hojně. V chápání tohoto nekonkrétního pojmu spočívá zásadní problém. Totiž to, co je pro jedno dítě přiměřené, může být pro jiné hojné. Ale kdyby jenom to! Dokonce i v případě jediného dítěte může být v jednom konkrétním jídle porce zbytečně, ba dokonce nevhodně velká, zato jindy zcela nedostačující. Problém by to nebyl, pokud by dítě mělo dostatečnou schopnost odmítnout nadbytek, nebo si vyžádat přídavek. Konečně, to jste jistě už samy dávno zjistily. Přesto se o
tom zmiňuji, protože mnohé z vás si dělají zbytečné starosti, když dítě z ničeho nic odmítá obvyklé množství stravy. Nebo naopak. To jsou ony důvody, proč je nutné jakékoliv obecné a především „oficiální" návody, včetně „denních doporučených dávek", chápat pouze jako základní orientaci.
PRAVIDLO 2
Objem pokrmů, předkládaných dítěti, nelze v reálném životě přesně plánovat
Dítě je minimálně do tří let zcela závislé na stravě, kterou mu poskytuje matka, v období od 3 do 7 let na tom (pro některé děti naneštěstí) není o moc lépe, snad s jediným rozdílem, daným (v některých případech) konzumací stravy v předškolních zařízeních. Dítě v tomto věku velmi citlivě vnímá, jakou stravu konzumuje a to asi i proto, že si ještě zachovává přirozenou schopnost správně vybírat pro něj vhodné pokrmy a odmítat ty, které mu nepřísluší. Někdy dokonce má snahu prosazovat vlastní volbu. Smutné, ale zcela reálné je konstatování, že s postupujícím dospíváním se tato vrozená schopnost ztrácí pod tlakem okolních faktorů. Procesu „kopírování" činností, probíhajících v okolí se nejen nedá zabránit, dokonce je zcela nevyhnutelný, a do značné míry nenahraditelný. Je jednou ze základních podmínek vývoje.
PRAVIDLO 3
Velmi záleží na tom, co dítě kopíruje a ukládá do svých vzorců chování
Role školy ve výživě
Dostávám se do oblasti, kterou považuji za kritickou především s ohledem na aktuální stav. V této souvislosti znovu připomínám, že : kterékoliv období vývoje dítěte je svým způsobem jedinečné a specifické právě proto, že každý z nás je tvorem s výrazně individuálními požadavky.
Nástupem dítěte do první třídy základní školy starost o jeho výživu ani zdaleka nekončí. Dokonce naopak. Zahájení školní docházky je prvním kritickým obdobím vzhledem k časté zásadní změně způsobu stravování, na které bylo dítě zvyklé v rodině. Horší je to pro děti, které se naučily jíst odlišně od běžného standardu proto, že rodina se stravuje racionálně nebo dokonce alternativně. Naopak, mnohem menší problémy čekají děti, které navštěvovaly mateřskou školu. To nechápejte jako chválu předškolní výchovy nebo dokonce v těchto zařízeních obvykle realizované výživy, pouze se jedná o menší „šok" ze změny. Z důvodu nutnosti adaptace na školní stravu proto doporučuji, aby dítě poslední rok před nástupem do školy chodilo do školky - prostě jen proto, aby se otrkalo a seznámilo se s běžnou výživou, s níž se bohužel bude setkávat minimálně dalších devět let!
Další problémy mohou nastat v případě, že vaše dítě je holčička. V pubertě je z ní rázem nezvládnutelná osobnost, od níž se můžete dožít nepříjemného překvapení v podobě odmítání stravy, nebo naopak přejídání, či preference velmi omezeného, obvykle naprosto nevhodného sortimentu pokrmů a potravin. Děvčata jsou vnímavější ke vnějším vlivům, mezi které patří dokonce i neetické reklamy, mnohem nebezpečněji však působí obsah stupidních bulvárních časopisů pro teenagery. Připadají mi rizikovější než pokoutně prohlížená pornografie. Dívkám se také dost obtížně vysvětluje, že vychrtlé anorektické manekýnky, skutečně nejsou ideálem dokonalého zdraví. A kdyby jenom to. Mimochodem, tento fenomén se v poslední době začíná přetřásat v médiích jako problém, který je nutné řešit s ohledem na jeho značnou rizikovost.
Nemáme to, my rodiče, lehké, že?
Není čas, nejsou lidi, není zájem
Velmi mne trápí, že rodiče ani škola nejsou schopní najít dostatek času (ani dostatek znalostí) na výchovu dítěte k racionální výživě. Na základě již celou odbornou veřejností akceptovaného předpokladu, že zdravá výživa je zárukou a základní podmínkou dobrého zdraví, by strava ve škole měla odpovídat alespoň těm nejzákladnějším, přitom hodně jednoduchým požadavkům odborníků na výživu a zdravotníků. Bohužel, až na několik vzácných výjimek, tomu tak není. Současná praxe stravování na některých školách, kde se dětem nabízí výběr dokonce až ze tří jídel z nichž jedno je „bezmasé", je skutečným vrcholem. Chápu, že nutnost dodržovat nařízení nadřízených orgánů je silně stresující a především omezující. Je mi také jasné, že každé hromadné stravovací zařízení je svázáno nejen ekonomickými, ale také hygienickými předpisy. Na druhé straně teoreticky nic nebrání zavedení předmětu racionální výživa do osnov a to i za předpokladu, že by vyučovaná teorie ještě dlouho nebyla realizována v praxi - školní jídelnou. Je mi jasné, že do hry vstupují i neinformovaní rodiče, jejichž jedinou starostí je, zda dítě dostává (za jejich peníze) „odpovídající", pokud možno velké porce, přičemž podmínkou je, že každý den musí být pokrm, jehož základní součástí je maso, a to ještě v jakési „dostatečné" hmotnosti.
Mnohem víc mne trápí, že péči o dítě, to znamená i „umění" kojení a výživě batolete se neučí mladé maminky dokonce ani před prvním těhotenstvím! Stát takové školení neorganizuje a případné jednorázové přednášky jsou na nic, už třeba i proto, že na ně skoro žádná maminka nepřijde. Maminka i kojenec je ponechán svému osudu, který může být smutný, nemá-li maminka žádné znalosti a tím méně snahu.
Výchově ke správnému životnímu stylu a k racionální výživě je věnováno trestuhodně málo času, dokonce ještě méně než výchově sexuální. Přitom je to minimálně stejně důležité. Není tudíž divu, že většina populace žije v přesvědčení, že se má jíst to, na co je chuť. A proč si přidělávat starosti ještě i s výživou dítěte, kterému je víc než jeden rok? Vždyť je to jen malý dospělý.
Když už jsme u těch bonmotů, v tuto chvíli se hodí následující: „nemá smysl lkát na cizím hrobě". Tím chci naznačit, že je třeba pochopit, že každý z nás se musí starat sám o sebe - a samozřejmě o to víc o svoje děti, o jejich zdraví, tudíž také o jejich výživu. Na její kvalitě totiž závisí nejen zdraví matky, ale také jejího dítěte, od dobrého zdraví se odvíjí i (dobrá) rodinná atmosféra. Nebo se mýlím?
Trh kontra spotřebitel
Připouštím, že na stejné téma jsem psal již v prvním dílu. Opakuji se záměrně, protože ne všichni potřební ho četli a kromě toho výživa je problém zcela zásadního významu. Vliv trhu na její kvalitu je natolik zásadní, že ho nelze ignorovat.
Realizaci stravování komplikují problémy, které si jako „spotřebitelky" samy nezpůsobujete a které naneštěstí nemůžete ovlivnit. Mám na mysli především etiku výrobců a následně i prodejců potravin ve smyslu kvality výroby a prodeje potravin. Možná, že se občas dostanete k zajímavým informacím, zveřejňovaným v některých denících, nebo spotřebitelských časopisech, a tak jste si jistě všimly, že složení a kvalita jednoho druhu výrobku se výrazně mění od výrobce k výrobci.
V obchodech mne zase rozčiluje doslova nezákonný prodej potravin zkažených nebo s prošlou záruční lhůtou, zcela běžné je nesprávné skladování. Tak například oblíbené „tvrdé" sýry, které jistě není třeba z jídelníčku dítěte s konečnou
platností vyřazovat, se několik dní dopředu krájejí na plátky a zabalené do celofánu čekají, až si je koupíte. Bývají však krájeny nehygienicky, protože prodavačky nepoužívají rukavice, ostří kráječe je kontaminováno předchozím krájením uzeniny nebo plísňového sýra, takže již po dvou třech dnech naroste „nekultumí" plíseň, která naneštěstí při nákupu není viditelná. Když se takový sýr rozhodnete doma použít až po dalších několika dnech, můžete dítěti způsobit vážné zažívací problémy. Měly byste ho vyhodit. Totiž nikoliv měly, ale musely. Většina z vás to však neudělá a argumentuje stylem: „nejsem tak bohatá, abych mohla vyhazovat potraviny, ještě se mi nic nestalo". To svědčí o nepochopení problému. Jistěže, ono se v tu chvíli opravdu nemusí nic stát. Ale...
Situaci s nabídkou a výběrem potravin na trhu je nutné chápat naprosto realisticky. Trh s potravinami je v prvé řadě ovládán snahou o zisk, nikoliv úsilím výrobce přispět ke zdraví konzumenta. I když se najdou výrobci, kteří vyvinou a vyrobí speciální potraviny, například s deklarací kvality „bio", ale ti buď zkrachují, nebo se sice udrží, ale dodávají s ohledem na problémy s cenou a distribucí a nezájmem většiny veřejnosti pouze lokálně, to znamená pro sotva jedno procento populace, tvořené téměř bez výjimky stoupenci přírodní výživy. Většina producentů těchto mimořádných potravin patří mezi malovýrobce.
Na trzích lze sehnat „domácí" potraviny, v jejichž případě se velká část veřejnosti domnívá, že jsou kvalitnější, nebo dokonce ekologické či že se jedná o biopotraviny. Naneštěstí snaha malovýrobců konkurovat může sklouznout do horších praktik než je tomu v případě velkovýroby. Soukromí zemědělci nejsou andělé a tak není neobvyklé, když kontrola zjistí, že koncentrace dusičnanů a celé řady jiných nepříznivě působících látek v jejich výrobcích je významně vyšší, než je norma. Tím nemám v úmyslu tyto pracovité lidi napadat či je snad „házet do jednoho pytle". Nicméně v dnešní době musíte být víc než kdy jindy ostražití.
Dítě JE osobnost
Dalším obtížně ovlivnitelným problémem je povaha dítěte, která se často projeví i v jeho přístupu ke stravování. Nelze vyloučit, že ani v případě, kdy se bude celá rodina stravovat racionálně, nebude některé z dětí v tomto směru „černou ovcí". Může tím dát najevo svůj protest nebo snahu se prosadit, přestože mu způsob stravování rodiny vlastně vyhovuje.
Apel na média
Potěšilo by mne, kdyby se výživě dítěte média věnovala odborně vhodným způsobem, než aby se zaměřovala na výživové úlety. Problém optimální stravy se často medializuje nevhodně, dokonce se uměle vytvářejí problémy tam, kde nejsou, což brání řešení principiálních záležitostí.
Rostoucí množství naprosto protichůdných informací je příčinou stále větší rozmanitosti názorů, což mnohdy vede k odlišným přístupům k řešení, případně k úplnému opaku - rezignaci. Tomuto fenoménu nelze zabránit. Aniž byste chtěly, dostanete informace, které v případě, že jste přemýšlivý a ještě k tomu úzkostně starostlivý typ, ve vás vyvolají zmatek, který je tím větší, čím podrobnější znalosti jste až do té doby načerpaly. Mluvím tím za desítky čtenářek, které mi ve svých dopisech popisují praktické problémy. Nemohu vyloučit, že jistým způsobem k tomuto zmatku přispěji také já, protože od vás očekávám aktivní přístup a přemýšlení o vašem způsobu řešení, nikoliv jen nekritické použití osvětových pouček.
PRAVIDLO 4
Nic se nesmí přehánět
PRAVIDLO 5
Nepřijímejte nekriticky a bez ověření jakýkoliv alternativní způsob stravování
nebo diety
PRAVIDLO 6
Nevyplácí se podléhat informacím typu „jedna paní povídala"
PRAVIDLO 7
Pozor na informace na internetu - stránky oficiálních lékařských kruhů se
omezují na standardní poučky, ostatní bývá směsicí neortodoxních přístupů,
ale také bludů. Nezbývá než informace získat samostudiem včetně orientace o
složení a kvalitě potravin a jejich vhodnosti pro dítě
Alergie - problém 21 .století?
Problémem, spojeným s výživou dítěte, jehož četnost výrazně stoupá je alergie. Také jim jsem se již věnoval ve zmíněné „Moderní výživě pro děti". Ke stejnému tématu se váže kniha Mgr. Hájka „Alergie a výživa" (KPK Praha 1994). Alergie, jak se zdá, nenechává lhostejnou řadu specialistů, typické však je, že každý z nich volí jiný způsob řešení, případně jinak popisuje její příčiny. Najdou se i tací, kteří prohlásí, že: „potravinové alergie neexistují"! Co se týče příčin, netroufám si rozhodnout, které vysvětlení je správné, protože každý z autorů má svým způsobem pravdu, případně přináší inspirující hypotézy a navrhuje zajímavá řešení. Jakmile však publikace, věnující se alergiím, obsahuje také praktickou část (to znamená především recepty), pozorný čtenář okamžitě zjistí, že teoretická doporučení jsou praktickou částí popírána. V případě Hájka je alergie popisována velmi podrobně, z pohledu západní medicíny v podstatě alternativně. Proto asi unikla široké popularitě. Přesto stojí za přečtení. Některé poznatky mne inspirovaly natolik, že jsem problém alergie opět zařadil do textu, byť jiným způsobem, a přidal další poznatky a doporučení.
Alergie je skutečně záludná tím, že vás překvapí v nejneočekávanějším okamžiku, dokonce nezávisle na věku. Může vás minout v dětství, aby vás začala obtěžovat v pokročilém věku. A naopak. Je tedy zcela nepředvídatelná. Nikdy si nemůžete být předem jisti, na kterou potravinu (či na cokoliv jiného) budete vy, nebo vaše dítě, alergické. Každý z nás je jiný, kromě toho složení potravin je stále komplikovanější, v rámci jednoho druhu se může značně lišit, téměř vždy obsahuje řadu různých chemikálií, které jsou ovšem obsaženy i ve vzduchu a vodě. To je důvod pro naprosto neprůhledné příčiny a nepředvídatelné reakce.
PRAVIDLO 8
Dispozice k (jakékoliv) alergii jsou vrozené a přenášejí se z rodičů na potomky.
Alergií mohou trpět i lidé, kteří nemají rodiče, trpící alergií
Okolo alergie na potraviny se vytvořilo mnoho pověr a mýtů, ale současně i mnoho povyku pro nic. Zjištění, že vaše dítě je přecitlivělé na mléko, nebo třeba na vitamín C, ještě neznamená, že se jedná o potraviny nebo doplňky, jejichž konzumace by se měla paušálně zakázat. Dokonce je nemusíte vyřadit ze sortimentu ani v případě toho, kdo se jednou ukázal být alergický (přecitlivělý). Nemusí to totiž být skutečná alergie, ale jen okamžitá nesnášenlivost, vyvolaná třeba souběžnou konzumací jiných potravin, nebo dokonce působením faktorů nepotravinového charakteru.
Nelíbí se mi, když slyším pavlačové zprávy „už jsi slyšela, že....", týkající se nepříznivých nebo naopak zázračných účinků nějaké potraviny či čehokoliv jiného. Přestože nelze vyloučit ani „zázraky".
PRAVIDLO 9
Není vhodné okamžitě uvěřit jakýmkoliv pokoutním zprávám, ještě horší je
nevěřit ničemu
Přicházejí nové teorie
Na jedné straně se lidé podvědomě touží zbavit problému samostatného rozhodnutí o vlastním způsobu stravování tím, že nekriticky a rádi přijmou za svůj nějaký univerzální, to znamená nekriticky idealizovaný výživový styl, ale na druhé straně nemají ani nejmenší snahu ho dodržovat. Někteří hloubaví nebo přecitlivělí lidé se pokoušejí o vlastní způsob řešení a tak snadno podlehnou netradičním výživovým stylům v případě, že jsou prezentovány dostatečně přesvědčivými stoupenci.
Naneštěstí většina populace okamžitě podlehne nabídce co možná nejjednoduššího a hlavně ekonomicky nenáročného stylu stravování, který je úspěšný o to víc, o co je tolerantnější. Dokonce až tak, že za normální považuje i různé kulinámí a gastronomické úlety. Ideálním stylem je pro většinu lidí takový, který prohlašuje, že: vše v přiměřené míře je dovoleno a nic není škodlivé. Taková vyjádření lze slyšet z úst našich předních odborníků na výživu! Stejnou tendenci bohužel pozoruji i v případě výživy dítěte. Výsledkem pohodlnosti a nezájmu přemýšlet o tom co, jak a kdy uvařit, jsou četné žádosti mých klientů o formulaci vzorových jídelníčků.
Nehodlám zavírat oči nad realitou existence alternativních výživových směrů. Neprohlásím však, že striktně odmítavé až zakazující stanovisko našich odborníků je výsledkem jejich ignorance, nebo přinejmenším netolerance, protože nemá racionální základ. Přesto nelze nevidět, že dokonce i batolata a tím spíše děti předškolního věku dobře prospívají jsouce živeny alternativně, to znamená především makrobioticky nebo vegetariánsky. Nechci také ztrácet čas (marným) přesvědčováním čtenářek nebo kohokoliv jiného, že:
ani jedna z výživových teorií není dokonalá a tím méně je dokonalý nějaký jednostranný alternativní systém především tehdy, je-li založen jen na víře
Jakákoliv specificky sestavená strava, kterou se pokouší v rodině zavést pouze jeden její člen rychle „vezme za své", protože ostatní ji budou bojkotovat. Je mi jasné, že ortodoxnějšími než ortodoxními zastánci typické české smíšené stravy jsou vždy muži. Realizace jakéhokoliv rodinného výživového konsensu silně připomínajícího některý z alternativních systémů výživy však naprosto bezpečně vezme za své, když dítě začne docházet do jakéhokoliv zařízení ať již předškolního či školního. Rodiče trvající na dodržování svých specifických výživových zásad nutně bojují s větrnými mlýny. Tvrdý tlak na dítě z jejich strany, aby dodržovalo rodinné zásady i ve škole je nekritickým zavíráním očí před realitou, což dítě traumatizuje mnohem víc než sama neracionální školní strava. Prostě je třeba pochopit, že tlak společnosti (byť třeba jen ve formě relativně malého kolektivu základní školy) téměř vylučuje prosazení individuality v čemkoliv, to znamená také v přístupu k výživě.
Možnost domácí školy je jistě zatím jedinou šancí, kterou však nepovažuji za významnou.
Stejně tak by nebylo správné taktně před čtenářkami mlčet o tom, že lidé (obou pohlaví) jsou svým způsobem ve výživě i v životním stylu nedůslední, takže i v teoretickém případě dostupnosti vzorových jídelníčků založených na jednoduchých a levných receptech, je stejně nebudou striktně dodržovat a dříve či později je poruší, nebo přinejmenším natolik změní „k obrazu svému", že se nakonec přiblíží běžným nezdravým standardům. Kromě toho je zřejmé, že krátkodobým úletům podléhají především ženy.
Muži střídají milenky, ženy diety - obojí má přirozené důvody.
Je to asi jednání kontraproduktivní, mnohdy rizikové a nemuselo by
k němu docházet kdyby lidé nebyli lidmi, ale anděli.
Chápu, že každá rodina má jiné ekonomické možnosti realizace stravování, ale zaráží mne, jak někteří rodiče nejsou ochotní akceptovat ani ta nejzákladnější doporučení a to dokonce ani v případě, že by na tom ušetřili! Potvrzuje se tak konstatování, které jsem rozpitval výše. Nedivím se ani nezlobím už dávno, když vidím, jak batole v kočárku okusuje párek v rohlíku, nebo se láduje hranolky a kofeinovou limonádou v podniku rychlého občerstvení.
Ve své databázi mám uloženu spoustu dotazů a reálných příběhů, o nichž byste si na první pohled myslely, že: „to snad ani není možné". Vzpomínám si například na jeden tragický případ, kdy starostlivý tatínek, ponechaný se svou ratolestí celý den sám doma, dítěti předložil zasmrádlého uzenáče a následné vážné problémy chtěl svést na výrobce.
Nedivím se také, že v současné situaci jen málo rodičů touží po rozšíření znalostí natož po změně výživových zvyklostí. Málokdo má morální sílu a čas studovat novinky a moderní přístupy k výživě tím spíše, že informace jsou velmi útržkovité ne-li přímo zavádějící. Je to chování logické, které se řídí i jedním z mých prvních „přikázání" ve smyslu nedůvěry k neověřeným teoriím.
Jednou z takových zcela nových a svým způsobem revolučních teorií je ta, která se zabývá vztahem skladby výživy a krevních skupin. V podstatě je založena na individualitě, projevující se mimo jiné i ve vztahu k výživě, dané vrozenými vlohami. Nebudu vás na tomto místě plamenně přesvědčovat, že právě tato teorie je konečně ta pravá a jedině platná. Skutečností ovšem je, že řada rodičů až na základě dlouholetých zkušeností a v podstatě až v době, kdy děti jsou už dávno dospělé zjistí, že jejich individuální stravovací zvyklosti byly velmi rozdílné právě v závislosti na individualitě dané nejenom pohlavím, ale také dalšími vlastnostmi dítěte. Mnohé z nich lze při troše snahy snadno vysvětlit vrozenými dispozicemi, souvisejícími také s krevní skupinou. Jistěže ne jenom s ní.
„Výživa a krevní skupiny" a „Kuchařka podle krevních skupin" doktora DAdamo jsou knihy velmi zajímavé i když v druhém případě obsahově doplácejí na již zmíněný paradox rozporu mezi teorií a praxí. Mnohem praktičtější a především inspirativnější je publikace Marie Černické „Česká kuchařka podle krevních skupin". Kniha by se dala netradičním až objevným přístupem k problému přirovnat k české verzi dělené stravy Lenky Kořínkové až na to, že Černická je opravdovou specialistkou, velmi odborně fundovanou a přemýšlivou.
Pravdou je, že se až dosud nikdo ve všech možných nebo i nemožných souvislostech stravě dítěte nevěnoval. Ale pravdou také je, že nikdo se dosud nepokusil řešit tak důležitý problém, jakým je odlišnost krevních skupin matky a
dítěte. Je to výzva. Snad se jí někdo chopí. Bude to mít těžké, protože je to úkol nesmírně organizačně i ekonomicky náročný stejně jako jakékoliv jiné mnoho let trvající populační studie.
Stále je o čem psát
V prvním díle bylo řečeno mnohé. Mnoho ze zde uvedených informací se objevilo vůbec poprvé, přičemž obsah často nerespektoval rámec současných výživových dogmat. Pokrok je velmi rychlý, takže se nikdy nepodaří jakékoliv téma zpracovat vyčerpávajícím způsobem tak, aby si obsah zachoval platnost řadu, ne-li dokonce desítky let. To je také vysvětlení případné částečné změny mých postojů a přístupů k řešení problémů.
Přestože od doby formulace rukopisu prvního dílu neuplynulo významně mnoho času, došlo ve výživě k dalším důležitým objevům, které ještě víc prohloubily názorovou nejednotnost. V časovém rozmezí mezi oběma rukopisy jsem mohl o problému přemýšlet, sbírat další informace a zkušenosti, zvažovat různé názory na praktické problémy, prostě a jednoduše formulovat doporučení precizněji a přidat řadu dalších.
Není nutné jít s péčí o výživu do extrému stejně jako není nutné jít s dělem na vrabce
Vracím se k problému přiměřenosti výživového stylu a péče protože si myslím, že to je základ všeho. Každá křečovitá snaha o dodržování nějakých zásad (tím spíše, jsou-li nešikovně a nesprávně formulovány) je spíš ke škodě než k užitku. To dokonce připouštějí i někteří moudří lékaři byť v jiné oblasti, když upozorňují na to, že současná civilizační super hygiena je do značné míry jednou z hlavních příčin rostoucích poruch imunity a neschopnosti dítěte zvládat hygienicky nepříliš dokonalé prostředí. Nevím, zda by většinu z nás zabila konzumace zkažených potravin, běžná v některých necivilizovaných částech světa. Možná ne, protože jinak bychom už dávno vymřeli na něco jiného, nebo naopak na nějakou z alimentárních infekcí. Ovšem zřejmě smutnou pravdou také je, že intenzivní péče v době dnešní moderní medicíny bohužel zahrnuje masivní a velmi často neoprávněné nebo minimálně jen zbytečné použití moderních léků včetně antibiotik a antipyretik, které z nás dělají rozmazlené přecitlivělé květinky. Je to ovšem výsledek současného falešného humánního přístupu
západní medicíny k pacientovi, kterého je lékař povinen léčit za každou cenu, samozřejmě jen v rámci medicínou přísně vymezených pravidel. Odpovídá to již uvedenému sloganu o dělu a vrabci, který se většinou parafrázuje konstatováním, prezentovanými lékaři samými ve smyslu, že je to právě moderní medicína, která jde s dělem na vrabce když na každou prkotinu bez rozmyslu nasadí antibiotika. Předčasné, neoprávněné nebo naopak přehnané použití léků totiž nakonec zabrání přirozenému přizpůsobení se organismu vnějším vlivům. V důsledku toho se nedostatečně vyvíjí přirozená imunita. Někteří odborníci si i pro tuto situaci našli specifický výraz a konstatují, že nám chybí „školení" přirozené imunity. To přesně vystihuje situaci. Nejenom že se běžně používá očkování, nyní dokonce i proti další řadě onemocnění (také to je v některých případech zpochybňováno), ale při sebemenším náznaku nějakého problému, jakým může být například banální škrábání v krku, dítě dostává antibiotika a při jakémkoliv mírném zvýšení teploty či náznaku chřipky také léky snižující teplotu. Pokud léky na snížení horečky dítě nedostane od lékaře, prakticky bez výjimky je dostane od rodičů. Je to tragicky
chybné řešení, přestože chápu psychologii rodičů zoufalých, že jejich dítě trpí, nebo nespokojených, protože onemocnění dítěte je svým způsobem omezuje.
Trvám tedy na tom, že není dobré podlehnout jakémukoliv extrému. Nevhodný je tudíž i opačný přístup, kterým je nepřipouštěni si starostí. Tak například není nic nevhodnějšího než co nejrychleji kojené dítě odstavit a převést ho na tuhou stravu. Jistě, v řadě případů je nutné nekojit nebo kojení předčasně přerušit, ale to jsou spíše výjimky, z nichž mají radost jen výrobci umělé kojenecké a dětské výživy. Takový postup neomlouvá ani to, když dítě dočasně neprospívá, přičemž však nemá vážné zdravotní problémy. Za dostatečný nepovažuji ani fakt, že nekojené dítě dobře prospívá v batolecím věku. Není totiž jisté, že tomu tak bude i nadále, jinak řečeno, že se chyby, které se v těchto obdobích udělaly, neprojeví až mnohem později. Dokonce jsem přesvědčen, že to tak je, i když to nemohu dokázat. O podobné důkazy totiž nikdo nestojí a nikdo se ani nesnaží (zatím) je získat.
Kapitola 3. Výživa kojící ženy
Začnu zmínkou o kojení. Přestože o významu kojení bylo řečeno již mnohé, přestože jsem se o něm zmínil již v citované první publikaci, neodpustím si na přidat několik dalších důležitých fakt:
Výhody kojení
1.  Mateřské mléko je mikrobiálně čisté (nebo by být mělo)
2.  Kojení je přirozené a přitom může přinášet výhody, které ještě nemusí být všechny zcela známé
3.  Kojení je zdrojem protiinfekčních působků :
lymfocytů, makrofágů, imunoglobulinů(lgA), laktoferinu, lysozymu, komplementu, oligosacharidů (bifidus faktor), růstových faktorů a modulátorů
4.  Kojení minimálně po dobu prvních několika týdnů života je základní a nutnou podmínkou správného vývoje dítěte
5.Celá (dlouhá) řada odlišností ve složení mezi mateřským a kravským mlékem je až dosud limitujícím faktorem kompletní náhrady kojení umělou (mléčnou) kojeneckou výživou. S postupem času může být docíleno přiblížení složení této výživy mateřskému mléku, což přesto nemůže kojení v plné míře nahradit (je zde také psychologický faktor)
6.Většina žen je po čase závislá na kojení z psychologických důvodů, přičemž kojení je nutné i ze strany dítěte, protože vede k vytvoření většího pouta mezi jím a matkou. Tento fakt se někdy považuje doslova za nevhodný vzhledem k přetrvávání závislosti po celý další život dítěte
7.  Kojené děti mají menší riziko předčasného onemocnění a tím klesá riziko důsledků podávání léků, v nichž převažují antibiotika s následující bakteriální alergií způsobenou rozvojem resistence bakterií na antibiotika
8.  Mateřské mléko má vždy správnou teplotu
9.  Matka může vždy přejít z kojení na umělou výživu, většinou ovšem jen obtížně naopak (znám však řadu výjimek)
10.  Kojení je ekonomicky nenáročné
Výživa kojence je hlavním problémem v rozvojových zemích a případné nedostatečné nebo žádné kojení je hlavní příčinou vysoké dětské úmrtnosti.
Kojenci a nejmenší batolata nemohou jíst stravu běžně konzumovanou dospělými
Kojit nebo uměle živit po uplynutí 4-6ti měsíců?
Po dobu prvních 4-6 měsíců by kojenci měli být živeni výhradně kojením. Ve většině případů dokonce ani po prvních čtyřech měsících kojení není nutné tento typ výživy zesilovat podáváním příkrmů nebo umělé výživy, založené na kravském mléce, byť i upraveném tak, aby pro ně bylo - jakž takž - vhodné. Není nutné doslova experimentovat s použitím nemléčných příkrmů.
Po porodu se matka musí ihned rozhodnout, zda bude kojit alespoň po onu uvedenou minimální dobu a musí se na to psychicky připravit, protože je to do určité míry omezení osobní svobody na kterou byla zvyklá před porodem. Přestože nikdo vlastně nemá právo její rozhodnutí ovlivňovat, je jasné, že velmi pozitivně působí ujištění otce dítěte o plné podpoře matky při kojení. Úlohou dětského lékaře
(porodníka) je poskytnout matce základní, leč důrazně znějící informace, která považuji za zásadní v jejím rozhodnutí kojit-nekojit.
V podpoře kojení se nyní také angažují mezinárodní organizace, což je důkaz, že kojení je jedinou optimální výživou pro kojence. Ačkoliv to zní logicky, přesto se vyskytnou odborníci, kteří jsou ochotni prohlásit, že v současnosti už je umělá kojenecká výživa na takové rovni, že i plně nekojené dítě má stejnou šanci přežít a následně prožít zdravý život.
Neexistuje žádná jiná výživa plně zajišťující zdravý vývoj kojence v průběhu prvních několika měsíců života než kojení
(cit: "Současná praxe ve výživě kojence" - Present Day Practice in Infant Feeding, 3rd Report, 1988)
Od doby vzniku citované publikace již uplynulo dvanáct let, v jejichž průběhu se kvalita umělé dětské výživy skutečně významně zlepšila. Ani to však není rozhodujícím argumentem pro nekojeni. Když už toto rozhodnutí padne, trvám na tom, aby se alespoň přikojovalo. O tom, jaká situace je natolik vážná, aby zabránila kojení může rozhodnout pouze odborný lékař, vždy však je poslední instancí matka sama. Možná, že dále uvedené konstatování není až tak důležité, ale zajímavé je jistě: „v rozvojových zemích kojení jednoznačně snižuje vysoké riziko kojenecké úmrtnosti". Jedním ze zásadních vysvětlení je lepší hygiena. V rozvinutých státech však také jsou problémy dokázat tento fakt, jsou-li uvažovány i další faktory. Matky, které kojí, mají většinou vyšší vzdělání a studiem dostupných nových materiálů získanou motivaci. Studie, realizovaná v Anglii již před řadou let ukázala, že kojení alespoň po dobu prvních tří měsíců života poskytuje základní a naprosto nepostradatelnou ochranu před gastrointestinálními (střevními) onemocněními kojence, hrozícími v případech nekojeni a následně po jeho (předčasném) ukončení. Tím se výrazně snižuje riziko závažných zdravotních a vývojových komplikací. Žádný argument včetně například nálezů obsahu některých škodlivých látek z prostředí v mateřském mléce nemůže být natolik významný, aby odůvodnil neetickou propagaci použití umělé dětské výživy již od prvních týdnů po porodu. Mimochodem v SRN jsou zakázány reklamy na výrobky umělé kojenecké výživy! Nelze se tudíž divit, že aktivity výrobců této výživy směřují do zemí, kde nejsou takováto omezení.
Drogy (léky) v průběhu kojení
Ve většině případů je koncentrace léků v mateřském mléce stejná jako v krvi, někdy je však, naštěstí, významně nižší. Dítě tak může dostat třeba jen 1 % nebo dokonce méně dávky, kterou zkonzumovala jeho matka. Tolik oficiální zprávy. Pokud však studujete problém detailněji zjistíte, že je to jako obvykle - všechno je jinak.
Celá řada běžných léků je kontraindikována (zakázána), především ty, které jsou radioaktivní, případně ty, které mohou způsobit alergii, agranulocytózu nebo jiné krevní choroby, zvýšenou krvácivost a také ty, které jsou špatně (tj. pomalu a nebo nedostatečně) zpracovány a vyloučeny organismem dítěte. Mezi takové patří například antibiotikum chloramfenikol, také však indomethacin, diazepam, reserpin, protirakovinové léky (cytostatika), lithium (a jiná sedativa) a celá řada dalších.
Také jakékoliv skutečné drogy, to znamená návykové látky včetně jejich lehčích typů se naopak v mateřském mléce koncentrují, včetně opia. Z toho plyne, že podobně se chovají i farmaceutické formy, tzv. opiáty (jsou používány jako léky proti bolestem).
(Pozn.autora: podávání jakýchkoliv drog a léků v průběhu těhotenství a kojení je vždy vysoce rizikové, především pro dítě. Domnívám se, že benevolence není na místě a tak je nutno použít léky až když skutečně není vyhnutí. Je však nutné uvědomit si riziko, které se může projevit mnohem později, protože například řada z nich se stává pro dítě návykovou drogou i když tak nepůsobí na matku.)
Podle oficiálních pramenů dosud není k dispozici dostatečný důkaz (s výjimkou rozvojových států), že by příjem energie, bílkovin, tuků, vody nebo jakýchkoliv jiných součástí stravy měl vliv na množství tvořeného mléka. Tvrdí se, že lidská laktace (pravděpodobně) funguje spíš automaticky než z donucení. Toto tvrzení mne inspirovalo k zařazení příspěvku jedné z mých známých maminek, které ho do značné míry popírá. Osobně jsem přesvědčen, že je to právě obsah některých pro kojence důležitých látek, který se přivádí stravou (nebo potravinovými doplňky), který v mateřském mléce kolísá právě v souvislosti s kvalitou stravy matky.
V průběhu kojení nikdy nesmíte dlouho hladovět. Nejde o to, že mléko by mělo málo živin, ale může obsahovat některé produkty spalování tuků a bílkovin, které způsobí, že pokud dítě mléko neodmítne, rozhodně mu dané složky nijak nepřispějí
Nedostatečný příjem ve stravě kojící matky se projeví i u dítěte v případě následujících látek:
Esenciální mastné kyseliny, vitamín A (není doporučeno podávat ho v těhotenství, ale nikoliv při kojení), thiamin (vit.B-i), riboflavin (vit.B2), biotin, foláty, vitamín B12 a vitamín C.
Naopak se tvrdí, že :
Zinek, železo, fluoridy a vitamín D mohou být v mateřském mléce vždy v dostatečném množství navzdory velmi špatné nebo nevhodně sestavené stravě. Toto tvrzení však do značné míry zůstává na úrovni spekulace. Podobně je tomu v případě bílkovin, mléčného cukru (laktózy), tuků (triacylglycerolů) a vápníku. Velmi důležité je konstatování, že určité specifické bílkoviny, obsažené ve výživě matky, mohou přejít neporušené do mateřského mléka, i když jen v malých množstvích. Tak mohou způsobit alergickou reakci dítěte. Podobně totiž přecházejí i bílkoviny, které zajišťují obrannou reakci dítěte proti infekcím.
KOFEIN
obsažený v jednom šálku kávy se do mateřského mléka dostane údajně pouze
z jednoho procenta. Přesto je takové počínání kojící matky neodpovědné, protože se
již podařilo prokázat, že na kofein z kávy, požité v obvyklých denních dávkách,
reaguje jak plod, tak kojenec zvýšenou tepovou frekvencí.
ALKOHOL
je jiným problémem. Jeho množství je stejně vysoké v plazmě matky jako v
mateřském mléce! Jeden hrníček kávy nebo jeden "drink" je v tomto smyslu asi
nepříliš významný, ale děti alkoholiček jsou citlivé již i na tak malou dávku.
PIVO
stimuluje sekreci prolaktinu (přinejmenším u nekojících matek) a tím může zvýšit
laktaci. Ideálním nápojem pro kojící ženy tudíž může být kvalitní nealkoholické pivo,
protože je pravděpodobné, že efekt není způsobem alkoholem! Kromě toho - alkohol
není vhodný ani ve formě většího objemu piva
NIKOTIN
je velmi nepříznivý už proto, že u kuřaček způsobí snížení produkce mléka. CHEMICKÉ látky
v tucích rozpustné vnější znečišťující látky, jako jsou polychlorované bifenyly, chemická rozpouštědla a čistidla a organické chloridy, jsou ukládány v tukové tkáni a uvolňovány do tuku mateřského mléka. Jejich obsah je - doufejme - většinou podlimitní. Nicméně je třeba varovat před tím, aby kojící ženy podstupovaly redukční diety, protože tak dojde k mobilizaci tuku a tím i uvolnění uvedených látek v něm uložených, které se následně dostanou do mateřského mléka.
Požadavky kojící ženy na (mimořádný) příjem živin
Za dostatečnou lze považovat tvorbu mateřského mléka v množství asi 850 ml za den a proto jsou případné požadavky na mimořádný příjem živin a všech nezbytných látek počítány na jejich průměrný obsah v mateřském mléce s tím, že se bere v úvahu účinnost vstřebávání.
Většina živin je dostatečně doplněna obvyklou stravou, samozřejmě jen v případě, že ta je vhodně formulována, přičemž celkový obsah energie je mírně vyšší než v těhotenství nebo před početím. Kojící ženy také většinou mají zvýšenou chuť k jídlu, a pokud je tento reflex uspokojen běžnou smíšenou stravou, jsou podle oficiálních vyjádření dostatečně konzumovány všechny důležité živiny. Mezi ty, kterým jejichž vyššímu příjmu je nutné věnovat pozornost patří:
kalcium, železo, foláty a vitamín D
Již jsem diskutoval vhodnost doporučení, formulovaného například vyjádřením „vypijte denně půl litru mléka nebo snězte dva jogurty". Nelze totiž zanedbat také rostlinné zdroje a to z celé řady důvodů. Použití potravinových doplňků obsahujících také i železo je zřejmě vhodné pro všechny kojící ženy, zatímco doplňování vitamínu D nutné není. Ani to však neplatí absolutně, protože kojení v průběhu zimy je spojeno s dočasným nedostatkem tohoto vitamínu. Nedostatek folátů, který nastal již v těhotenství, se může ještě výrazněji projevit v průběhu kojení vznikem anémie.
POZNÁMKY k období do jednoho roku věku Ukončení kojení
Ve vyspělé populaci klesá počet kojících žen především se stoupajícím věkem dítěte a to po křivce kinetiky prvního řádu. Pouze velmi málo matek pokračuje v kojení do a nebo i po ukončení 12 měsíců věku dítěte. Podle nejnovějších názorů kojení po dosažení tohoto věku už není důležité, protože dítě už překonalo rizikové období a naučilo se konzumovat jinou stravu než jen mateřské mléko. Kromě toho mu kojení samo o sobě nestačí (většinou tomu tak je již ve věku 6-7 měsíců). Ve věku nad 1 rok je dítěti kojení spíše psychologickým prostředkem kontaktu s matkou. Někteří odborníci hovoří o možném riziku vzniku nevhodné závislosti tak, jak jsem se o tom již zmínil výše. Podle (anglických) lékařů jsou příčiny ukončení kojení v období do prvních 6 týdnů věku dítěte následující:
nedostatek mléka v 54 %,
bolesti prsů nebo bolestivé či vnořené bradavky v 18%
Nejobvyklejší příčinou ukončení kojení v období mezi 6.-16. týdnem byl také nedostatek mléka (v 66 % případů). Ženy s časným nedostatkem mléka nikdy nedocílí dostatečné doby kojení a ty, které mají nedostatek mléka později by teoreticky mohly dosáhnout dostatečného objemu, ale dítě se již začíná odstavovat.
Jistěže v praxi je mnohé zcela jinak. Často totiž postačí vůle matky kojit stejně jako častější přikládání k prsu a zvýšený příjem tekutin.
Období přechodu na umělou výživu a případné zahájení použití kašovité a kusovité stravy
Děti (kojenci) nemohou v průběhu prvních několika měsíců přijímat tuhou stravu, protože:
1.   sací reflex zabraňuje krmení lžičkou
2.   nemohou žvýkat tuhou stravu
3.   není dostatečně produkována pankreatická šťáva
4.   hrozí riziko nevhodného působení přijatých cizorodých bílkovin
5.   umělé doplňky mohou snížit vstřebávání železa z mateřského mléka a také snížit působení protiinfekčně působících látek
Teoretické podmínky složení umělé mléčné kojenecké a batolecí výživy Kravské mléko speciálně upravené pro děti by mělo :
1.   mít snížené množství bílkovin, část kaseinu by měla být nahrazena bílkovinami syrovátky, část tuku nahrazena nesaturovaným tukem (v podstatě tedy olejem)
2.   měl by se zvýšit obsah mléčného cukru - laktózy a naopak snížit obsah sodíku a vápníku a k tomu všemu by měly být přidány esenciální látky
Těmto požadavkům vyhovuje stále víc (specifických) produktů, jejichž hodnocení však neuvádím, protože je věcí odborného posouzení ze strany pediatrů, jehož závěry by se výrobci měli řídit. Dejme tomu, že tomu tak je.
Pravidla pro krmení z láhve
1.  Láhve a dudlíky se musí dokonale umýt vodou případně následně i „nechemickými" detergenty (pozor na použití saponátů, k dispozici jsou některé zajímavé ekologické výrobky), které se musí dokonale odstranit oplachováním! Nakonec se musí sterilizovat vařící vodou (případně postříkáním Eliminátorem společnosti Neways). Štětka na mytí lahví musí být používána pouze na tyto láhve. Čas lze ušetřit přípravou několika sterilních lahví a dudlíků najednou. Potom se láhev musí vyprázdnit aniž byste se dotkly vnitřku. Následně ji naplňte až po příslušnou značku zbylou převařenou vodou, kterou jste nechaly chvilku vychladnout proto, aby při plnění láhve výživou nedošlo ke ztrátám některých vitamínů nebo ke srážení výživy.
2.  Potom se výživa připraví přesně podle návodu výrobce tak, že se odměří přiloženou odměrkou aniž by se prášek do ní stlačoval, přebytek se odstraní zarovnáním použitím nože a odpovídající množství se nasype do láhve. Přidávání práškové výživy „navíc" vede přinejmenším k obezitě, ale také k ohrožení ledvin! Důsledkem mohou být také alergické reakce. Potom přidejte kojeneckou vodu, zašroubujte láhev s vodou a práškem a řádně rozšlehejte. Připravená výživa může být v láhvi skladována, ale jen v ledničce maximálně 24 hodin.
3.  Pokud je dírka v dudlíku příliš malá, způsobí to aerofagii (nasávání vzduchu do zažívacího traktu) nebo nedokrmování. Mléko musí vykapávat z láhve obrácené dnem vzhůru rychlostí asi 1 kapky za sekundu. Dudlíky by se měly po několika týdnech vyměňovat.
4.  Dětem nevadí chladnější mléko, většinou však mají rády teplé. Láhev nesmí být ohřívána příliš dlouho, teplotu mléka musíte kontrolovat kápnutím na kůži hřbetu ruky. Když je už výživa v láhvi, neohřívejte ji v mikrovlnné troubě! Vnější vrstva výživy se totiž okamžitě přehřeje a při krmení můžete dítě opařit! Když už ji použijete, nejprve s ní před použitím zatřepte a opět vyzkoušejte teplotu. Vnitřní obsah totiž bývá zcela studený.
5.  Po dobu prvních asi 8 týdnů po porodu dítě musí být krmeno každé tři až čtyři hodiny. Toto doporučení je však pouze orientační, protože teprve praxe ukáže, jak často dítě vyžaduje krmení. Ke konci prvního týdne vypije většina dětí asi 120-200 ml výživy na kilogram hmotnosti za den
6.  Obiloviny ani suchary nebo piškoty do této výživy NIKDY nesmíte přidávat
7.  Dítě by nemělo usínat s lahví v puse
Odstavování
Nejmladší děti, to znamená kojenci, nemohou konzumovat tuhou stravu (ve skutečnosti vlastně zprvu polotekutou nebo přesněji kašovitou) minimálně až do ukončeného čtvrtého měsíce života. Přirozený čas přechodu na tuhou (rozumějte kašovitou) stravu je tehdy, když kojení začíná nedostačovat. Ani to však není směrodatné, protože v některých případech může nedostačovat již mnohem dříve. Jedno je však jisté: ústavy pro výživu a další organizace (v západních zemích) doporučují, aby se před ukončením třetího měsíce života absolutně nepoužívala jakákoliv jiná strava než kojení (nebo tekutá mléčná výživa). V přímém rozporu s tím je doporučení dr.Mindella, amerického dietologa uvedeném v jeho knížce „Bible dětské výživy". To je přinejmenším zásadní, ne-li doslova tragický omyl, kterému však mnoho matek podléhá s ohledem na relativní pohodlí kašovité stravy. Mnoho maminek dokonce nepokrytě hovoří o tom, že si kojením nechce zničit postavu. Lze očekávat, že tyto ženy nikdy nebudou mít správný vztah ke svému dítěti.
Většina dětí by měla (mohla) začít konzumovat kašovitou stravu vhodného (pediatry doporučeného) složení ve věku 6 měsíců. Ani případ, že váha kojence se pohybuje v dolní polovině standardní percentily však není žádným argumentem pro přerušení kojení. Kojené děti přibírají na váze a rostou pomaleji než děti živené uměle! Kromě toho tabulky pro standardní percentily jsou stanoveny právě na základě sledování růstu skupiny dětí, živených velmi často uměle a tím pádem nemusí být zcela správné. Uvažovat o přechodu na tuhou stravu je možné také tehdy, když se dítě zdá být stále hladové i po kojení a tím spíše po (správné) umělé stravě mléčného typu, podané v odpovídajícím množství.
Možná vás bude zajímat, že až do přibližně 6ti měsíců věku dítěte lze zaznamenat pokles obsahu některých živin v plasmě. Už jsem to zmínil - jedná se o železo, zinek a vitamín C, které však klesají významně víc u dětí živených tuhou stravou než u dětí kojených nebo živených mléčnou doplňkovou výživou. Další argument pro kojení. Než přejdete na tuhou stravu, musíte začít se zkoušením jediného typu potravy a to asi 1 x za 3 dny protože musí být čas rozpoznat případnou alergii nebo nesnášenlivost. Nejvhodnější je zpočátku podat trochu této nové potravy na lžičce, ale až po ukončení krmení obvyklým a vyzkoušeným pokrmem mléčného typu (kaše). POZOR:
Tradičními potravinami, kterými se zahajuje přechod na tuhou stravu jsou dětské cereálie (obilovinové kaše), často obohacené železem a někdy i dalšími minerály či vitamíny. To je nesprávné! Ideální a jedině možné je začínat rýží! Ta může být ředěna mlékem mateřským nebo tekutou mléčnou výživou příslušného typu
a dokonce i jen kojeneckou vodou. Postupně lze přidat kaši z ovesných vloček nebo mouky (podmínkou jsou dokonalé vločky), rozmačkané podušené ovoce vhodného druhu a nebo stejně tepelně zpracované základní druhy zeleniny. Následuje proso (jáhly) a až nakonec pšenice a další obiloviny. Jako poslední je možné zkusit vývar z vybraného masa a ještě mnohem později mleté vařené maso.
Rýže?
Jedině loupaná, nejlépe zprvu druh Basmat", až mnohem později natural. Všechny druhy ovšem vždy dokonale několikrát propláchnuté horkou vodou a pak vodou kojeneckou. Rýže MUSÍ být dokonale uvařená! VAŘÍ SE VODĚ, až pak se přidá mléko. Hlavní důvod je ten, že se nepřipálí a mléko se nedevastuje. Ale nejenom to. Kromě toho - kaše se nesolí! Pšeničná krupice?
Nikdy ne ve věku pod 10-12 měsíců, raději však ještě později. Krupice pšeničná, stejně jako kukuřičná a někdy mnohem později i sojová, nesmějí být příliš staré jinak hrozí, že jsou žluklé nebo plesnivé či dokonce obojí, případě i červivé. Podrobnosti o jejich použití jsou uvedeny v prvním díle. Brambory?
Brambory musí být oloupané, nesmí být zelené nebo naklíčené, nesmí být přehnojené, dobré je vařit je s kmínem, nepatrně osolené. Bramborová kaše je vhodná také asi od ukončeného prvního roku věku. Podrobnosti o použití brambor viz samostatný oddíl. Ovesná kaše?
Je velmi výživná, pozor na kvalitu použitých vloček, které často jsou žluklé nebo červivé. NIKDY se nesmí použít vločky, které při rozžvýkání v suchém a syrovém stavu na jazyku hořknou! Ovoce ?
Musí být dokonale umyté a oloupané, nemělo by se používat paušálně ovoce kyselé (jahody, rybíz, pomeranče a grapefruity). Zpočátku postačí trochu šťávy z podušeného! ovoce pokud možno nepřislazované (sladit se později dá dokonce i sladěnkou z ječmene!). Nejlepší jsou nejprve hrušky a jablka (krátce povařená a prolisovaná a zředěná kojeneckou vodou s přídavkem několika kapek citrónové šťávy). Podrobnosti o ovoci viz samostatný oddíl a první díl. Kravské mléko??
Tepelně neošetřené kravské mléko je přinejmenším hygienický hazard!! Jeho předčasné použití také může být příčinou mírného krvácení do zažívacího traktu, častěji však zažívacích potíží, což je dáno obsahem jisté bílkoviny - sérového hovězího albuminu. Hygienické riziko snad nehrozí, když se mléko převaří a pochopitelně v převážné většině případů ani při použití umělé výživy mléčného typu, která je vždy tepelně zpracována. Je chybou přidávat sůl v jakémkoliv množství, protože úplné kojení dodává jen asi jednu třicetinu sodíku obsaženého v obvyklé výživě, přičemž dítě těsně po odstavu na ni není zvyklé (po stránce zralosti ledvin). V poslední době došlo k revoluční změně ve složení řady druhů komerční dětské výživy, která již neobsahuje přidávanou sůl ani barviva a pouze asi do 4 % přídavku cukru (někdy ani to ne) jehož původem je většinou ovoce (ale to však může být zase jiný problém). Příjem sodíku stoupá po 6ti měsících věku se zahájením použití kašovité a tuhé stravy aniž by byla přisolována. Hlavní riziko je kupodivu v případě, že se strava připravuje doma. Průmyslová dětská výživa prakticky neobsahuje sůl (což neznamená, že neobsahuje sodík - poznámka pro odborníky).
Mléko (mateřské nebo i ve formě umělé mléčné výživy) zůstává i po ukončeném 6. měsíci věku hlavním zdrojem výživy, tedy i energie, ale již ne jediným
Ovocné šťávy?
Především slazené domácí šťávy dávejte dítěti pít z hrnečku, nikoliv z láhve, protože jejich dlouhá konzumace by mohla vést k pozdějšímu rozvoji zubního kazu. Případná časná dětská obezita není zaviněna výživou z láhve nebo brzkým zahájením použití tuhé stravy, nýbrž téměř vždy nevhodně "koncentrovanou" potravou, například při použití práškové umělé mléčné výživy (velmi to k tomu svádí). Další příčinou je překrmování při pravidelných jídlech a použití sladkých svačin v mezidobí mezi jídly. Mezi krmením lze použít pouze neslazený nápoj má-li dítě evidentně žízeň, případně - a to ještě jen zcela nepatrně - některou z předem vytypovaných racionálních sladkostí.