Jak na celulitidu ? =================================== Dr.Petr Fořt, CSc. expert ve výživě Nadváha může a nemusí být spojena s jedním, z pohledu "postižené" dívky nebo ženy pouze estetického problému, který je celulitida. Přesto se o ní mluví především v souvislosti s nadváhou. Problém, který neohrožuje život, dokonce nemá ani přímou souvislost se zdravotními obtížemi, zato dokáže nejen kazit náladu, ale dokonce působit komplexy. Nicméně spojitost s možnými zdravotními problémy nelze absolutně vyloučit. Podivný latinský název označuje poruchu, téměř výhradně vázanou na ženské pohlaví, často lidově nazývanou "pomerančová kůže". Nelze seriózně určit četnost výskytu, neexistuje žádná evidence. Osobně odhaduji počet "postižených" asi na 20 % ženské populace, ale to možná přece jenom přeháním. Celulitis je, přeloženo do češtiny, zánět buněk! Přesto se tato porucha nepovažuje za onemocnění. Proto se "neléčí", zato se sní bojuje všemi možnými i nemožnými prostředky, především kosmetickými zásahy a fyzikálními postupy. Vrozená dispozice nebo onemocnění ? Je nutné to zde řešit? Asi to skutečně není podstatné - z pohledu postižené osoby. Nicméně má to zásadní význam z hlediska odborného. Podívejme se tedy, co o tomto problému uvádějí některé seriózní publikace. Praktický slovník medicíny (vyd.Maxdorf 1998) uvádí hned tři druhy celulitidy. Nejčastější je stav, kdy dojde k degenerativní změně podkožního, především tukového vaziva na stehnech a hýždích mladých žen. Porucha je velmi často dána typologicky.Vazivová septa vtahují kožní povrch a tím vznikají v kůži hrboly. Zdá se, že tento stav je skoro výhradně příčinou celulitidy. Dále existuje tzv.streptokoková velulita, jedná se tedy o zánět podkoží způsobený bakteriemi. Bývá však provázena horečkou. Nelze však vyloučit, že tyto spojitosti jsou přehlédnuty (pozn.aut.). Třetí možnost je zánět, zaviněný anaerobními bakteriemi - tzv.klostridii (spojitost s plynatou snětí). Rodinná encyklopedie alternativní medicíny (vyd. Reader´s Digest Výběr) popisuje celulitidu jako proces ukládání tuku ve formě "hrudek" v podkoží na zadních stranách stehen, paží, hýždí a na břiše a bocích. Podstatný rozdíl oproti první publikaci. Teorie vytvořená alternativní medicínou hovoří o tom, že celulitidu způsobuje hromadění odpadních látek ve tkáních. Vytvářejí se jakési váčky z vázané vody, tuku a nečistot. Údajně tento stav zvyšuje riziko krevních sraženin. Poznámka autora : ----------------- na tomto místě musím připojit poznámku v tom smyslu, že riziko vzniku krevní embolie naprosto nehrozí, pravděpodobně se totiž jedná o špatný překlad. Pouze teoreticky je možné, že existuje určité, spíše zanedbatelné riziko vzniku tukové embolie v případě, že by ji vyprovokovala nějaká velmi agresivní masáž nebo nešťastná náhoda, nebo chirurgický zákrok). Jídlo jako jed, jídlo jako lék ( vyd. Reader´s Digest Výběr) uvádí teorii, formulovanou významnými anglickými vědci. Ti považují celulitidu za stav, který nemá nic společného s výše uvedenou teorií ukládání vody a toxických látek. Podle jejich názoru jsou zásadní příčinou ženské hormony, způsobující zvýšené ukládání tuku do zásob pod kůží na specifických místech těla. Úvaha je to logická když uvážíme, že celulitida je problém výlučně ženského pohlaví. A co jiného by po "vnitřní stránce" mohlo více odlišit obě pohlaví než hormony? Jenomže, ani tato teorie asi není zcela dokonalá. Konečně jako jakákoliv jiná. Klasická medicína (citováno z materiálů jednoho z tuzemských specialistů) považuje celulitidu za specifický problém žen v přechodu a období po něm, což by tedy současně znamenalo potvrzení teorie vlivu ženských hormonů. Tato teorie však prohlašuje celulitidu za stav zcela fyziologický, to znamená zcela "normální". Jedinou doporučenou léčbou tudíž je "víc zeleniny, ovoce a pohyb" ! Poznámka autora : ----------------- moje připomínka se v tomto případě týká logiky : jak je možné, že celulitidou trpí již dívky v pubertě? A kromě toho - celulitida postihuje jak ženy trpící nadváhou, tak také dívky a ženy skutečně velmi štíhlé. Není tedy závislá na věku. Understanding normal and clinical nutrition (West Publ.comp.1994) je vysoce odborná publikace uvádějící, že se nejedná o specifický "hrudkovitý tuk", ale o proces, probíhající pouze v tukových podkožních tkáních, kde dochází k postupné vazbě pruhů pojivové tkáně k pod kůží ležícím svalům. Tím se tkáň stahuje a vznikají dolíčky, viditelné především tam, kde je uloženo více tuku. Přitom zdůrazňuje že tuk, který je pod kůží místě celulitidy není odlišný od toho, který je uložen pod kůží na jiných místech těla. Problém prý zmizí, když se významně sníží vrstva podkožního tuku v místech celulitidy. Poznámka autora : ----------------- Tato publikace je tedy ve svých závěrech totožná s prvně citovaným "slovníkem". Mám však námitku k části textu, protože je známo, že problém nezmizí, když "postižená" zhubne má-li dokonce "z čeho". Nejsem si jist zda principiálně může zmizet, protože není jasné, zda poškození podkožního vaziva není nevratné. Také není pravda, že tukové buňky na všech místech těla jsou stejné. Nejsou - liší se například a především citlivostí k hormonům. Obezitologové také často tvrdí, že je nemožné zhubnout jen na tom místě těla, které si určíte. Praxe ukazuje, že to možné je. Nejprve tedy shrnutí, poté návrhy na řešení ------------------------------------------- Celulitis je evidentně problém dědičně založený - a to je na tom to nejhorší Celulitis, byť vrozená se však nemusí rozvinout (alespoň ne v aktivním věku), pokud si riziko včas uvědomíte a včas podniknete preventivní opatření "Spuštění" procesu, negativně ovlivňujícího stav k celulitidě náchylné tkáně, je zřejmě vyvoláno kombinací souběžného působení několika nepříznivých faktorů, přičemž já osobně za nejdůležitější pokládám kombinaci poruchy podkožního vaziva a hormonální nerovnováhu. Obojí má řadu příčin. Tím si také vysvětluji názorovou rozdílnost. Mezi vyvolávající faktory patří poškození vaziva v důsledku vrozeného nedostatečného enzymatického vybavení. Dojde k "překřížení" vláken vaziva, které mají bílkovinný charakter. Stav se anglicky nazývá "crosslinkage". Proto se stav zhoršuje v důsledku procesu stárnutí, kdy jsou tímto procesem postupně zasahovány i další části podkožního vaziva na jiných místech těla. Jinou s kolagenem související poruchou je tzv. kolagenóza, což je tzv. "systémové onemocnění" způsobené pravděpodobně poruchou imunity ( organismus bojuje proti vlastní tkáni). Výsledkem může skutečně být chronický zánět postižené tkáně. Nyní jde o to, zda toto může být příčina celulitidy. Jednou z příčin však může být také nevhodná výživa, na prvním místě možná nedostatek vitamínu C, ale asi jen v kombinaci s poruchou využití glukózy. Jinými slovy, která z dívek od útlého věku konzumuje mnoho jednoduchých cukrů a má k celulitidě dispozice, může na to poměrně brzy doplatit rozvojem celulitidy. Zatím však nemám oficiální zprávy o tom, že by někdo studoval závislost mezi cukrovkou 2.typu (nezávislou na inzulínu) a celulitidou. Dalším možným faktorem je doopravdy již zmíněné hromadění katabolitů v tukové tkáni, uložené v podkoží a v tekutině vázané v jejím okolí, k němuž dojde "díky" neprůchodnosti lymfatických cest (lymfa proudí pouze tehdy, je-li "poháněna" svalovou aktivitou nebo masáží). Za nepravděpodobnou považuji hypotézu hovořící o tuku "tekoucím, resp. padajícím" v důsledku gravitace. Znamenalo by to mimo jiné, že postiženým ženám by podkožní tuk postupně "spadl z hýždí a stehen až ke kolenům. Také bych vůbec neodsuzoval teorii o ukládání škodlivin do podkožního tuku v místě celulitidy. To proto, že tuk je velmi dobrým "rozpouštědlem" pro chemikálie, přijaté stravou nebo vzduchem a tím i jejich ideálním skladištěm. Je prokázáno, že rychlé hubnutí může způsobit intoxikaci z vlastního tuku uvolněnými polychlorovanými bifenyly. Vztah celulitidy k ženským hormonům je v každém případě jedním z nejlákavějších možných vysvětlení především dojde- li z jakýchkoliv důvodů k nerovnováze mezi estrogenem a progesteronem a to ve prospěch estrogenu (stejně jako v případě premenstruálního syndromu). Možný je také vliv případné mimořádné produkce prolaktinu a některých dalších hormony stimulujících působků produkovaných hypofýzou. To by bylo vysvětlením skutečnosti, že celulitida postihuje NEJEN starší ženy. Dosud jsem se nezmínil o možnosti nepříznivého vlivu nedostatečně funkčních ledvin a jater, případně obou zmíněných orgánů. Je to teorie lákavá, protože má svoji logiku. Játra odstraňují toxické látky a pokud to nečiní, ty se hromadí v oběhu a musí být vylučovány ledvinami. Pokud ledviny nepracují dobře nebo neumějí některou toxickou látku vyloučit, vždy nastane nějaký problém. Proč ne zrovna celulitida. Pokud uvážíme, že jsou to právě ženy jakéhokoli věku, které téměř nekonzumují tekutiny (a trpí v důsledku toho obtížemi jako je zácpa, ledvinové a žlučníkové kameny a podobně), nebylo by se čemu divit. Toxické zplodiny metabolismu i nepříznivě působící látky přijímané stravou se v tom případě musí v organismu někam "uschovat". Ideální skrýší je tuková tkáň, která je z fyziologického pohledu výhodná především proto, že má relativně malý metabolický obrat (to znamená, že se v buňkách tukové tkáně v podstatě mnoho neděje). Obdobou nepříliš fungujících ledvin a jater mohou být nefungující střeva - to jen podporuje riziko vzniku zácpy, která je jednou z příčin zvyšování koncentrace toxických látek a jejich ukládání do tukových zásob. Poslední, přitom však zcela zásadní otázkou ("nakousnutou" vlastně již v bodě číslo 4) je, do jaké míry je celulitida skutečně onemocněním a to onemocněním nikoliv metabolickým nebo hormonálním, ale vyloženě zánětlivým. Zánět totiž bývá spojen se zvýšeným prokrvením a tím také zvýšenou teplotou v postiženém místě, hromaděním bílých krvinek a zvýšenou hladinou různých tkáňových hormonů včetně histaminu. Zdá se, že nic takového zde však neprobíhá. V tom případě není název celulitis oprávněný a postižení by se mělo nazývat celulitósa. Prevence a "léčba" ------------------ Jsem přesvědčen, že celulitidu je možné do značné míry zvládat jak výživovými, tak i fyzikálními prostředky. A to je pro postižené to nejdůležitější ! Co a jak se nyní používá A/ Lymfatické masáže, někdy vtipně spojené s prohříváním nebo dokonce elektrostimulací, zábaly včetně použití bylin (skořice, zázvor) a dalšími fyzikálními prostředky včetně baromasáže, která do jisté míry nahrazuje lymfatickou masáž. Některá kosmetická centra používají celotělové napařování s použitím ozónu. To jsou současně postupy velmi dobře použitelné i při podpoře procesu redukce nadváhy. B/ Sport? Není na škodu postupy uvedené v bodě A obohatit o sportovní aktivity. Celulitida je někdy patrná i u dívek mladších 15ti let! Prevence však vyžaduje provozování sportu celoživotně. Celulitida totiž vynikne především v místech, kde by jinak mělo být významné množství svalové hmoty. C/ Bezkonkurenčně nejrozšířenější metody jsou ty, které nenutí "postiženou" k jakékoliv významné osobní aktivitě. Pohodlnost a nedostatek vůle je vysvětlením jejich velké obliby. Většina z nich se mylně domnívá, že postačí natře- li si pravidelně postižené partie nějakým do značné míry nepříliš účinným proticelulitidovým krémem a zabalí tuto část těla na pár hodin nějakým zábalem. Většinou se nic podstatného nestane. V případě použití nevhodného krému a dlouhotrvajícího zábalu, dráždícího citlivou pokožku spíše jen stoupá riziko vzniku kontaktního ekzému. Nicméně nelze vyloučit, že nejnovější typy "krémů proti celulitidě" jsou sestaveny tak, že jejich efekt je příznivý! Nekupujte však prosím žádné levné krémy proti celulitidě. D/ Metoda uváděná jako nejmodernější a nejúčinnější v redukci objemu podkožního tuku je - chlazení! V podstatě účinkuje tak, že místo "zapaření", to znamená prohřátí spojeného se zvýšeným prokrvením, využívá efektu prvotního podchlazení, po jehož skončení vzniká relativní přehřátí ve vyšší míře než v případě, kdy se rovnou zahřívá. Jde o reflexivní zvýšení prokrvení podchlazené části kůže. Metoda by však mohla mít jeden zásadní háček - pokud by chlazení trvalo relativně dlouho a opakovalo se často, v důsledku adaptace na chlad by se v chlazených místech začal hromadit podkožní tuk jako adaptace na vnější podmínky. Připomínám často u plavkyň pozorované zvýšené hromadění podkožního tuku v důsledku adaptace na chladnou vodu. Podobně je tomu u obyvatelů polárních krajin. Masážní prostředky a kosmetika, jejímž cílem má být dopravit účinné látky na místo činu, tj. hlouběji do podkoží, údajně nesplňují to, co je od nich očekáváno. Zcela bez problémů není ani užívání některých účinných látek vnitřně, jak je tomu v případě redukce nadváhy jako takové. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že kombinace cvičení, lymfatické masáže, zábalů a aplikace kvalitních krémů mohou celkově VELMI prospět. A to tím spíše, jsou-li kombinovány s vhodnou stravou a vybranými potravinovými doplňky. Troufám si proto bez záruky doporučit speciální produkty Neways a to také proto, že mimo jiné mají jednu velkou přednost - neobsahují nevhodné nebo rizikové chemikálie. Konkrétně se jedná o Skinny Dip, po němž se aplikuje "S" Cream. Po různých kůrách se používá Snap Back nebo Firm Up, podporující napnutí kůže. V každém případě efekt pocítíte, byť by to nebylo přímo zázračné "vyléčení". E/ Doporučeníhodné jsou očistné kůry F/ Potravinové doplňky, které mohou být užitečné : Omega-3-mastné kyseliny (pupalkový a brutnákový olej ve formě potravinového doplňku) - Lékořice (deglycirhinizovaná) (vnitřně) - Nikotinamid - DHEA - Antioxidanty (směs) - Směsi řady čínských bylin (např. Harmony a Bounty pro dospělé ženy od společnosti Neways) - Karnitin - Přírodní analogy a stimulátory růstového hormonu (např. Biogevity spol.Neways) Upozornění autora: ------------------ Některé nevhodné postupy však mohou způsobit spíše zdravotní poškození nebo zhoršení stavu než přispět k odstranění celulitidy : a/ rychlé a ještě k tomu nesprávně řízené hubnutí zvyšuje se koncentrace toxických zplodin, které opět ukládají na obvyklých místech a případně vedou k intoxikaci organismu včetně zhoršení stavu a činnosti jater a ledvin. b/ domácí "zábaly" c/ liposukce nic v tomto směru neřeší, protože vina není pouze v tuku